Say goodbye, darling - Prológ

1. listopadu 2014 v 2:20 | Lusis |  Say goodbye, darling
Myslím,že to bolo práve na Halloween. Deň, kedy som sa ja, Michelle Sandra Falls rozhodla úplne všetko zahodiť. Deň, keď som už poslednou časťou mysle vnímala, ako moja mama s plačom volá záchranku, drží ma za ruku v tej chladnej kúpeľni a prosí, aby som ju neopúšťala.
Keď som sa o pár dní neskôr zobudila v sterilne čistej izbe bez akéhokoľvek náznaku ľudskosti, sedela pri mne len nejaká neznáma žena, ktorá sa síce podobala na moju mamu, ale jej bledá tvár a opuchnuté oči, ktoré boli inokedy vždy veselé mi prišli hrozne cudzie. Akoby zabudla, že Halloween už bol a stále mala na sebe masku zničeného človeka.
Len matne som si spomínala na dôvod môjho pobytu v mestskej nemocnici. Stále som ju počula, ako kričí, nech neodchádzam. Musí byť pre rodiča strašné nájsť svoje dieťa na pokraji smrti. Možno práve kvôli nej som si to na poslednú chvíľu rozmyslela a nútila svoje srdce aby ešte chvíľu zvládlo biť.
Nasledujúce týždne strávené na psychiatrii sa ma doktori pýtali dokola tú istú otázku. Prečo som sa pokúsila zabiť. Moc inteligentní teda neboli. Prečo sa asi človek pokúša zabiť? No, lebo ho už nebaví žiť! Pravým dôvodom bolo, že som zomierala. Leukémia v poslednom štádiu. Bohužiaľ, nebola som natoľko silná, aby som bojovala. Nie som ako Hazel Grace z Na vine sú hviezdy a ďalšie odvážne literárne postavy, ktoré sa rozhodli bojovať s rakovinou. Ak mám byť úprimná, som ten najviac zbabelý človek na svete. Nechcem sa dožiť dňa, kedy ma chemoterapia oslabí natoľko, že sa nezvládnem ani postaviť z postele bez pomoci. A už vôbec nechcem tráviť väčšinu času v nemocniciach.
Nechcem vám tu vykresliť príbeh o jednorožcoch, dúhe a mojom šťastí. Popravde, mať rakovinu je dosť nahovno. Vlastne celý môj život je dosť nahovno.
Je mi ľúto, ak vás sklamem, pretože nebojujem. Avšak nie všetci ľudia sú tí silní. Musíme byť aj my slabí, aby si silných všímali, oceňovali ich snahu o život a napísali o nich nejakú super knihu, v ktorej sa stanú idolom úplne každého. Keby patrím medzi nich, neležím na tejto príliš tvrdej posteli po výplachu žalúdka, nesnažím sa utešiť moju vystresovanú matku a bez akéhokoľvek zaváhania sa vrhnem do každej liečby, ktorú mi navrhnú a ktorá by vyčerpala náš rodinný rozpočet viac ako môj účet za knihy. Ale ja, ako som už spomínala, som ten najväčší zbabelec v ére zbabelcov.
Nemyslite si, že sa ľutujem. Skôr som len zmierená so svojím osudom. Našla som svoj pokoj a prijala realitu takú, aká skutočne je, nie takú, ako ju vykresľujú v mnohých knihách. Nie sú realita. Len fikcia. Ako by povedala Hazel: Toto je pravda.

(pripravujeme)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clara Black Clara Black | E-mail | Web | 1. listopadu 2014 v 11:35 | Reagovat

Ahoj! Psala jsi mi na blog ohledně spřízněných blogů, takže ti rovnou odpovídám - mám teď stále těžký období, takže po většinu času neobíhám a když už, málokdy napíšu komentář. Pokud by ti to nevadilo a i přes to bys chtěla patřit k spřízněným blogům, byla bych moc ráda :) (PS: omlouvám se, že jsem se nevyjádřila k prologu, ale hrozně pospíchám, nezlob se)

2 LuiSummer LuiSummer | Web | 1. listopadu 2014 v 11:39 | Reagovat

Libí se mi to. Je to pro mě trošku nové číst slovensky ale docela mi to jde a nemám s tím takové problémy jako jsem čekala. Příběh vypadá dobře a jde vidět že už máš s psaním ňjaké ty zkušenosti. Nemám důvod proč s tebou nespřátelit takže ráda tvou nabídku příjmu.
PS - Doufám že další kapitola bude brzy.

3 Rozkvitnutá_jar Rozkvitnutá_jar | 1. listopadu 2014 v 11:57 | Reagovat

Možno trochu moc "Na vine sú hviezdy", ale inak topkovéé!!! :) S láskou tvoja rozkvitnutá jar :DD

4 Eliza Eliza | Web | 1. listopadu 2014 v 15:31 | Reagovat

Ahoj, moc ráda s tebou spřátelím, už jsem si tě přidala ;)

5 Faint Faint | Web | 1. listopadu 2014 v 15:47 | Reagovat

Strašne super to je napísané. Máš dobrý štýl a aj keď to trochu môže pripomínať Na vine sú hviezdy, vôbec mi to neprekážalo. (Akurát včera som to videla)
Určite sem prídem pre ďalšiu časť :)

6 Lusis Lusis | Web | 2. listopadu 2014 v 1:53 | Reagovat

ďakujem Vám hrozne pekne :))

7 Hermi Hermi | Web | 2. listopadu 2014 v 9:20 | Reagovat

Moc pěkné. Zní to sice pěkně depresivně, ale možná právě proto je to tak zajímavé.

8 Callia Callia | Web | 4. listopadu 2014 v 8:42 | Reagovat

:OOO Páni.. Tohle.. páni.. Nějak nemám slova. :D Tahle povídka bude určitě skvělá. Ještě nečtu žádnou povídku na tohle téma, takže jsem opravdu zvědavá na pokračování. A mě je náhodou Michelle sympatická. :D
A jinak tě do SB velmi ráda přijmu. :)
Omlouvám se, že to odepisuji takhle pozdě. :)

9 lusis lusis | 4. listopadu 2014 v 18:09 | Reagovat

[8]: nevadí :) Ďakujem :) zajtra si ťa zapíšem keď budem na ntb :)

10 Abbie Abbie | Web | 6. listopadu 2014 v 14:33 | Reagovat

Ahoj, tato povídka se mi zalíbila. Vím, že je už první kapitola. Snad si ju tihnu přečíst až bude čas :D :)
A jinak do Sb tě ráda přijmu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama